Psychoterapie je tu pro každého, kdo ji potřebuje nebo o ni má zájem. Pro každého, kdo je ochotný na sobě pracovat, aby učinil ve svém životě určité změny, o kterých si uvědomuje, že se mu nestanou samy od sebe. Chodit na terapii znamená se o sebe dobře postarat a uvědomovat si, že toto má každý sám ve vlastních rukou. Protože jste to jen vy, kdo píše váš životní příběh.
Neexistuje žádné měřítko pro to, které problémy jsou moc velké a zda je na místě s nimi terapii vyhledat. Jde jen o to, zda sami cítíte, že by vám terapie mohla pomoci. Pro každého je měřítkem jen jeho vlastní situace.
Psychoterapie je tu zkrátka pro každého, kdo o ní uvažuje nebo koho vůbec napadlo, že by jí mohl využít. A tedy, pokud o terapii uvažujete, jste tu správně.
Dále neposkytuji žádné psychologické posudky určené soudu v opatrovnických sporech a jinde, ani nenabízím konkrétní doporučení podpůrných opatření pro školy.
Pro objednání, změnu termínů či jakékoli dotazy využijte, prosím, následující e-mailovou adresu:
nej.k@volny.cz
Lze se objednat případně i telefonicky, ale v době práce s klienty hovory nepřijímám.
(Prosím, ne SMS – některé nedorazí.)
+420 799 562 242
Najdete mě v centru Brna v Terapii pod Špilberkem – na následující adrese:
Terapie pod Špilberkem, s. r. o.
Údolní 5,
602 00 Brno
(1. patro vpravo, zvonek na pracovnu III)
IČ: 192 79 167
Pro náhodné příspěvky o psychoterapii a psychologii používám také instagramový profil pro každého, kdo by si chtěl o nich přečíst více:
Péče není hrazena ze zdravotního pojištění, klienti si tedy psychologické konzultace hradí sami.
Individuální konzultace (50 minut): 1400 Kč
Úvodní setkání s dítětem a oběma rodiči před zahájením terapie dítěte (100 minut): 2000 Kč
Terapie v přírodě pro stávající klienty (60 minut): 1500 Kč
Termín terapie lze zrušit (e-mailem či telefonicky) nejpozději do 24 hodin před jeho začátkem bez nutnosti uhrazení storno poplatku. Pokud je sezení ze strany klienta zrušeno méně než 24 hodin předem, je nutné uhradit storno poplatek v plné výši ceny sezení, a to bez ohledu na důvod zrušení termínu. Pokud se klient nedostaví bez oznámení ve stanoveném čase, snažím se jej kontaktovat telefonicky a jeho situaci co nejdříve vyjasnit.
Se zdravotními pojišťovnami nespolupracuji, a ani od nich zatím bohužel není v rámci jejich benefitů možné očekávat proplácení mnou poskytovaných psychologických konzultací. Pokud je to pro vás překážkou a hledáte takového terapeuta, kterého by pojišťovny v rámci benefitů uznávaly, obraťte se, prosím, přímo na vaši zdravotní pojišťovnu a zeptejte se na její podmínky a seznam smluvních terapeutů.
Jmenuji se Kateřina Nejedlá. Vystudovala jsem psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (2018) a stala jsem se psychologem ve zdravotnictví, v němž jsem působila téměř 7 let. Nejprve v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech, kde jsem pracovala výhradně s dospělými pacienty – na ženském příjmovém oddělení, mužském odd. léčby závislostí, akutním příjmovém odd. a odd. mužů s chronickými duševními nemocemi. Poté jsem působila na lůžkovém oddělení i v ambulanci Kliniky psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc a zároveň v soukromé ambulanci v poliklinice AGEL v Olomouci, kde jsem se věnovala dětem od 11 let věku. Zde všude byla moje práce především o psychologické diagnostice, kterou se však zde ve své soukromé praxi již nezabývám. Aktuálně pracuji také pro Poradenské centrum Masarykovy univerzity, kde poskytuji psychologické konzultace studentům.
Jsem v systemickém psychoterapeutickém výcviku G-I Umění terapie, který je akreditován Českou asociací pro psychoterapii. (O systemickém terapeutickém směru píšu níže.) Není však akreditován pro zdravotnictví, což byl důvod, proč jsem ukončila předatestační přípravu a nesměřuji dál k atestaci z klinické psychologie (ani dětské klinické psychologie, což byl původně můj největší cíl). Proto se může stát, že zde někdy používám v širším slova smyslu pojem „psychoterapie”, na který jsem ze zdravotnictví, ze studia i ze života zvyklá (jak je podle původní širší definicie psychoterapie vlastně korektní), a to především proto, že se chci vyhnout záměně s fyzioterapií, kterou lidé mohou zkracovat stejným slovem. Korektně by se má práce měla nazývat „psychologické konzultace”, „péče o (duševní) zdraví” nebo pouze „terapie”; má pozice dle budoucího připravovaného zákonu nejspíš „psychoterapeut v přípravě”. Potud je to pro (potenciální) klienty nepodstatné. Podstatnější je ovšem to, že bych se zde chtěla jednoznačně distancovat od kategorie lidí, kteří se nazývají (psycho)terapeuty, avšak podnikají v neodborných, alternativních či ezoterických oblastech (vykládání karet, čištění čaker, věštění…) – nic takového do psychoterapie nepatří a zcela jasně to vše odmítám.
(O (psycho)terapii a problému užívání pojmů terapie / psychoterapie či případných rozdílech mezi nimi se mohu podrobněji rozepsat v budoucnu v jednom z příspěvků.)
Nadále se vzdělávám v rámci dalších kurzů (z akreditovaných jsem absolvovala zejména kurz Kompletní krizová intervence), které se zaměřují buď na specifika práce s konkrétním typem psychických potíží, nebo na využití určitých terapeutických technik či postupů. Do budoucna bych se tak chtěla vzdělávat především v oblasti psychoterapie mladších dětí. Pravidelně absolvuji supervize, aby moje práce měla patřičnou kvalitu a etický standard.
Existuje mnoho psychoterapeutických směrů, ve kterých se klienti nemusejí orientovat. Důležité je to, aby měl terapeut výcvik v daném psychoterapeutickém směru.
Pokud by pro vás bylo před terapií důležité znát má teoretická východiska, zde se je pokusím popsat:
Ačkoli jsem v systemickém psychoterapeutickém výcviku, nelze říci, že bych byla čistě systemický terapeut. Spíše pracuji integrativně, což zjednodušeně znamená, že vycházím z více směrů nebo postupů a v rámci terapie je spojuji dohromady tak, jak je třeba. V mé práci jsou tak kromě systemiky nejvíc zřetelné vlivy humanistických psychoterapeutických směrů, jako je Gestalt terapie, která klade důraz na zodpovědnost za vlastní život a uvědomování si svých pocitů a potřeb v kontaktu s okolím v situaci tady a teď. Dále pak vliv existenciální psychoterapie – zejména logoterapie, jež se zabývá smyslem života.
Systemická psychoterapie se obtížně definuje tak, aby to bylo srozumitelné. Takže raději popíšu, co je pro ni charakteristické:
Systemika v sobě zároveň integruje krátkou terapii zaměřenou na řešení a narativní psychoterapii, která se zaměřuje na způsob, jakým volíme slova, když smýšlíme (a vyprávíme si příběh) o svém životě.
Podle systemické teorie je cílem terapie odstranit utrpení. V rámci sezení se však můžeme dle aktuální potřeby klienta dostat i do jiných oblastí, jako je např. krizová intervence (zaměření se na zvládnutí neúnosné situace, se kterou si klient sám neví rady) poradenství (rozšiřování klientových možností) nebo doprovázení (v situaci nezměnitelné těžkosti).
Prakticky, vedle psychoterapeutických směrů a teorií, se ve své práci nejvíce opírám o upřímnost a autenticitu, o empatii, vytvoření bezpečného prostředí ke sdílení a také o kreativitu a improvizaci, když je to potřeba. Hodně mi záleží na profesní etice.
Terapii dospělých lze založit i jen na prostém dialogu, nic dalšího nemusí být potřeba. V terapii dětí je to ovšem jiné – někdy kvůli nižšímu věku, kdy ještě děti nemají plně rozvinuté abstraktní myšlení; jindy třeba kvůli obavám se terapeutovi zpočátku spolupráce otevřít nebo zkrátka kvůli chaosu v pocitech, jaké si z dospívání možná všichni pamatujeme. Proto se v terapii dětí více využívá i neverbálních technik (tj. takových, při kterých není potřeba řeč) a podnětového materiálu, jako jsou třeba terapeutické karty, imaginace (využívání fantasie), arteterapeutické techniky (např. kreslení obrázků) nebo sandplay (stavění scén z figurek na pískovišti). Obecně lze říci, že čím mladší je dítě, tím větší podíl má v terapii hra, ať už v jakékoli podobě, a čím starší je dospívající, tím méně si přeje, aby mu rodiče do terapie zasahovali nebo se jej na cokoli vyptávali.
Jako terapeut jsem ze zákona vázána povinnou mlčenlivostí, což znamená, že i přesto, že je dítě nezletilé, nemohu rodičům sdělovat nic z obsahu sezení s dítětem. Výjimku tvoří situace, na které mám ze zákona oznamovací povinnost (např. když se jedná o trestné činy, kdy je dítěti ubližováno). Tyto situace je třeba nadále řešit nejen s dítětem, na čemž bychom se podle situace domlouvali individuálně.
Uspořádání terapie dětí je specifické v tom, že rodiče i dítě mohou mít dost odlišnou představu o tom, co od terapie očekávají. V terapii pracujeme tak, že se zřetelem k dlouhodobé zakázce (terapeutickému kontraktu), jakou jsme na začátku vyjednali s rodiči i dítětem a jakou lze časem revidovat, na jednotlivých sezeních přihlížím k aktuálním potřebám dítěte, tzn. co by potřebovalo a co by pro ně zrovna v dané hodině bylo užitečné.
Od května 2025 nabízím pro stávající klient(k)y možnost terapie v parku Špilberk. Venkovní prostředí poskytuje terapii nový rozměr: Pobyt v přírodě má sám o sobě léčivý efekt ve smyslu snížení stresu (hladiny kortizolu), uvolnění, zlepšení nálady, občerstvení pozornosti, ale i zklidnění dechu a srdeční frekvence a posílení imunitního systému. Terapii lze navíc obohatit o další faktory (pohyb, land-art, metafory vycházející z prvků v krajině aj.). Za součást terapie v přírodě považuji i zdržení se užívání technologií po tuto dobu.
V některých případech (např. těžké krizové stavy, sebevražedné tendence aj.) není terapie ve venkovním prostředí pro klienty ani pro terapeuta vhodná ani bezpečná. Vždy proto posoudím, zda je pro konkrétního klienta toto uspořádání na místě, anebo zůstaneme klasicky v terapeutické místnosti. V ohledu terapie dětí zejména jsou samozřejmostí předem dohodnuté podmínky s důrazem na bezpečnost pohybu venku.
